2016, jaký byl?

2016. Co dal, co vzal? Chtěli jsme udělat shrnutí už před svátkama, ale dvakrát jsme nad ním skoro usnuli, tak jsme si ho nechali až na teď. Takže přátelé, my si jdeme udělat kafe a pustíme se do toho (btw kdo by si chtěl přečíst třeba shrnutí roku 2015, tady má možnost).

Na začátku roku jsme byli čerstvě bez ateliéru, prcek nám chodil kolem nábytku, my se těšili na dovolenou a radovali se z plného kalendáře svateb. Dávali jsme si předsevzetí, že začneme na svatbách dělat prezentace fotek, že zkrátíme dobu dodání svateb na polovinu, že si budeme užívat rostoucího Ondry a že s focením skončíme už na konci října, abychom měli dost času dodělat všechny pracovní resty a odjet znovu na vysněný Zéland. Asi všichni víme, jak to s těma předsevzetíma je, že? Ale fakt jsme se snažili udělat pro to všechno maximum.

Zima se nesla ve znamení pohody, poznali jsme obrovské množství kolegů, zabředli jsme trochu víc do svatebního businessu, ale hlavně jsme trávili co nejvíc času s prckem. Vzhledem k tomu, že děti nenesou jenom radosti, ale i starosti, museli jsme kompletně přestavit naše domácí pracovní prostředí, protože s chodícím Ondrou byla práce z domu pořád složitější. A vzhledem k tomu, že nám hodně chyběl ateliér, netrvalo dlouho a řekli jsme si, že si najdeme prostory, kde budeme moct zkombinovat ateliér i kancelář dohromady. Nakonec se to povedlo a našli jsme si místo v pomalu rekonstruovaných prostorách bývalé mramorárny v Bílovicích nad Svitavou. Museli jsme si sice pár měsíců počkat, ale rozhodně to stálo za to. Plán byl udělat v červnu velkou kolaudačku, ale tak nějak na ni dodnes nedošlo, protože nám tam ještě pár věcí chybí. Ale o ateliéru víc někdy příště.

Velká výzva pro nás byly svatební prezentace na svatbách, věděli jsme, že je to něco, co chceme dělat, ale pořád jsme nevěděli, jestli se to dá zvládnout. Ale dá se to a jsme fakt rádi, že vám možnost zhlédnutí pár fotek už v průběhu večera můžeme nabídnout. Za ten rok jsme během jejich promítání viděli nespočet slz, poslouchali nekonečné salvy smíchu a užívali si ty tiché okamžiky, kdy naskočí nová fotka, na které vypadáte prostě nádherně. Pokaždé jsme z toho trochu nervózní, každá prezentace je pro nás výzva, protože připravit ji už v průběhu svatby je docela šrumec, ale vždycky jsme z toho nakonec nadšení a sami ve výsledku čučíme na plátno plní dojetí. Jedno z našich předsevzetí se tedy podařilo realizovat a už se nemůžeme dočkat, až zase budeme promítat. Kdo ještě neviděl, jak taková prezentace vypadá, mrkněte třeba na jednu z následujících.

Další výzvou bylo zkrácení doby dodělání svatby. Tohle jsme chtěli opravdu hodně, bohužel se ale budeme muset snažit dál, protože se nezadařilo. Do poloviny léta to ještě relativně šlo, pak jsme ale stíhat přestali a byli jsme rádi, že jsme odevzdávali v těch 6 týdnech. Navíc musíme přiznat, že ke konci sezóny jsme tři svatby odevzdávali i po více než slibovaném měsíci a půl. Hlavním důvodem bylo v těchto případech stěhování, ale k tomu se ještě dostaneme. Takže co se týká doby dodání – v roce 2017 to musí klapnout.

Už v průběhu zimy jsme věděli, že svatební focení bude letos zase rekordní, volných víkendů bylo málo a dál rapidně ubývaly. Nakonec jsme vyfotili o třetinu víc svateb než loni a udělali jsme (jenom na těch svatbách) zhruba 150 tisích fotek. Ano, čtete správně, 150 tisích. Zárověň jsme podstatně zvýšili počet odevzdávaných fotek, takže zatímco loni jsme odevzdávali většinou 450-550 fotek ze svatby, letos už to narostlo na 650-800. Aby byl obrázek kompletní, začali jsme s vámi trávit i podstatně víc času. Nejedenkrát se stalo, že jsme odcházeli později než kapela, že zatímco většina svatebčanů už byla v posteli, my jsme s váma ještě pařili na parketu a fotili se zbytkem vašich kamarádů a známých a věci do auta jsme si balili ve dvě ráno. Většinou jsme pak cestou domů mohutně zpívali v autě, nebo pod vlivem už asi sedmého kafe zapáleně diskutovali o problémech světa. A vždycky to stálo za to. Hodně jsme mluvili anglicky, rozpomínali jsme se na němčinu, snažili se okouzlit aspoň pár francouzskýma slovama, zjišťovali jsme tradice indických svateb a komolili slovenštinu:) Do toho jsme nečekaně měli hodně málo svíčkové (letos vedla vepřová panenka), často jsme fotili na vinicích, jezdili po celé republice, užívali si slunce a dokonce jsme byli i V nebi. Prcek se při našich obhlídkách svatebních míst učil hrát golf, nechal se nosit po českých kopečcích, prohluboval si znalosti pěstování vína, podíval se, jak vypadá česká step a poznal krásy několika našich zámků. Bylo toho prostě dost a bylo to boží. Na ukázku pár fotek většinou z našich průzkumných cest.

Zhruba v polovině sezóny přišlo letos asi nejdůležitější rozhodnutí – budeme se stěhovat. Strašně dlouho to viselo ve vzduchu a ani jednomu z nás se do toho moc nechtělo. Nakonec se všechno rozhodlo díky Ondrovi docela jednoduše. Když jsme viděli, jak si užívá dům se zahradou, uvědomili jsme si, že mu to byt vedle Lužánek nevynahradí. A když jsme se dozvěděli, že se celá naše ulice bude na rok uzavírat (s tím že rok v Brně znamená většinou roky dva), bylo nám jasné, že není na co čekat. Stěhování v listopadu v proběhlo úspěšně, jen tu přípravu jsme podcenili, takže ještě stále a pořád bydlíme tak nějak napůl v krabicích. Dáváme si do nového roku předsevzetí – pořádně se zabydlet, to bydlení v krabicích prostě není ono 😀

V neposlední řadě několikrát probíraná dovolená. Původně jsme mysleli, že vám budeme touto dobou psát ze Zélandu. Nestalo se. Ale snažíme se netruchlit. Jsme zdraví, jsme všichni spolu, máme se rádi a těšíme se zase na práci. To je všechno dohromady to nejvíc, co můžeme chtít. Všechno ostatní přijde. Letos je první rok, kdy stojíme jen a pouze na vlastních pracovních nohách (ještě loni Jindřich polovinu roku pracoval v korporátu na poloviční úvazek) a užili jsme si to víc, než kdy předtím.

Přemýšlíme, co nás čeká v roce 2017, na co se těšíme nejvíc, ale jednoznačnou odpověď nemáme. Necháme život plynout a uvidíme, co přinese. Zabydlíme se, dáme si místo Zélandu aspoň krátkou dovolenou na horách a někde u vody a jestli se podaří, zaděláme na ségru pro Ondru. Po pracovní stránce letos neplánujeme velké změny, spíš vylepšit všechno to, co děláme. Máme v hlavně vylepšení prezentací a chceme dělat víc svatebních alb, protože čím dál tím víc věříme v to, že  mít 100 svatebních fotek v knihovně je víc, než 700 na cloudu. Hlavně s váma chceme ještě víc blbnout, dělat focení pohodovější a dál se neřídit klasickou představou, že fotograf je ten, koho nechcete ani vidět. A abychom nemluvili jenom o svatbách, máme v hlavně několik plánů s ateliérem, které si necháme ale na příště.

Takže přátelé a pravidelní či méně pravidelní čtenáři, díky moc za to, že nás sledujete, že se necháváte fotit, že s námi trávíte čas, doufáme, že vám ho budeme zpříjemňovat i v příštím roce. Mějte se všichni pohodovně, užívejte si poslední dny roku 2016 a nezapomeňte brát život pohodově s láskou.

vaši nejen svatební fotografové

Jindřich a Pavla